Závodiště v Anglii

Dostihový sport má v Anglii mnohem delší historii než u nás, my vlastně jen opakujeme či se necháváme inspirovat tím, co známe z britských ostrovů. Jedním z příznaků je mnohem větší rozmanitost, se kterou se v Británii můžeme sehnat, a ta se týká i dostihových tratí. 

Jestliže jsme z Čech a okolí zvyklí, že dostihová dráha rovná se ovál na co možná nejrovnějším povrchu, tj. jakási obdoba atletického stadiónu, byli bychom překvapení, co všechno se za trať považuje v Anglii. Běhá se na trávě i na hlíně, z kopce a do kopce, na levou i na pravou ruku, okruhy mají nepravidelný tvar a některá z nejslavnějších závodišť dokonce okruhy ani nejsou. Naopak mnoho závodišť má pro sprinty rovný úsek bez oblouku.

Jestli někde začít, tak rozhodně v Newmarketu. Toto město je v mnoha ohledech synonymem pro dostihový sport. Důležitou roli hraje v nejednom románu Dicka Francise a rozhodně má proč – je sídlem nespočtu stájí, jejichž koně trénují na okolních cvičných drahách. Chcete-li se dovědět něco o dostizích z první ruky, zamiřte právě sem, ideálně na některý z festivalů. Mimo jiné se zde běží první klasiky – 1000 Guineas a 2000 Guineas.

Pokud lidé neznalí dostihů budou přece jen nějaké závodiště znát jménem, půjde patrně o Ascot. Jedná se o tradiční dráhu, kterou nezřídka navštěvuje královna, sama velká příznivkyně dostihového sportu. Proslulé klobouky jsou nejvíc spojené s festivalem Royal Ascot (neboli Královský Ascot), na kterém loni velmi slušně zaběhl v grupovém dostihu Nagano Gold. Krom toho se tu odehrává třeba podzimní klání Champion Stakes, jehož se v roce 2018 se ctí zúčastnil další kůň z českého tréninku – Subway Dancer.

Dalším závodištěm v blízkosti Londýna (kde je tratí vcelku pochopitelně zdaleka největší hustota) je Epsom, kde se pořádá asi nejproslulejší dostih ze všech – klasické Derby (a jeho obdoba pro klisny Oaks). Například právě Epsom má tvar podkovy, takže dostih delší než 12 furlongů (neboli právě těch 2400 m, na kolik se běží Derby Stakes) na něm pořádat není možné.

Zůstaneme-li ještě chvíli na jihu, pořádají se velké festivaly se závody nejvyšších kategorií ještě v Goodwoodu, Sandownu a Newbury, kromě toho se tu ale nachází i několik závodišť s tzv. povrchem AW neboli all-weather, na kterých se dá soutěžit i v obdobích, kdy počasí trávě příliš nepřeje.

Přeskočíme-li na sever, zamíříme nejprve do Doncasteru jakožto domova posledního z klasických dostihů – St. Legeru. O nic pozadu ale nezůstává ale ani závodiště v Yorku, na kterém se na podzim pořádá další z velkých, dobře honorovaných dostihů – Juddmonte International na 2000 m. Další závodiště na severu jsou spíš menší a když se přesuneme ještě dál, zjistíme možná s překvapením, že ve Skotsku je tratí opravdu jen pár.

Formálně na sever patří také Haydock Park, který bych ale pocitově přiřadil blíže k Chesteru, náležejícímu do oblasti Midlands. Závodiště v Chesteru je pro mě sentimentální záležitost (protože ho znám jako jediné osobně). Na vzdálenější straně od tribuny běží koně kolem řeky Dee. Jinak místní trať je jedna z těch se specifickým tvarem, takže se na ní údajně daří i některým koním, kterým jinde ne.

Zatímco rovinové dostihy se běhají od jara do podzimu, období mezi tím pokrývají dostihy překážkové. Jejich centrem bývá Cheltenham se svým březnovým festivalem, který je často určen především příznivcům deště a bahna, u nás je ale asi známější liverpoolské závodiště Aintree, kde se pořádá Velká národní steeplechase.