Nejde o žádnou nelegální nebo vyloženě nekalou praktiku, někdy ale trenéři hlásí koně do dostihů, ve kterých se jim nebude dařit, aby jim srazili kurz před dostihy, ve kterých jejich šance na úspěch budou naopak vysoké.
Celá tato premisa vychází z poznatku, že na trénování koní není možné pořádně vydělat. Ano, uživí vás to, ale s odřenýma ušima, a tak je jakékoliv přilepšení vítáno. A sázka na vlastního koně, když víte, že má šanci vyhrát nebo se umístit, je jednou z příležitostí.
A sázet se vyplatí na koně s vysokým kurzem. Je pěkné, když je váš kůň desetinovým favoritem, a není na škodu si na něj vsadit, případně vyhraná suma je ale výrazně menší, než když na něj bookmaker vypíše kurz třeba 10:1. A jak je toho možné dosáhnout? Tím, že kůň v některém z dostihů poběží „pod svou úroveň“.
Toho se dá dosáhnout v zásadě dvěma způsoby – buď postavíte koně proti silnější konkurenci, než na kterou má, tj. do vyšší kategorie, nebo ho pošlete na distanci, která mu nevyhovuje, kratší, když jde spíš o vytrvalce, nebo delší, když jde naopak o sprintera. Běžný sázkař pak v programu uvidí špatné umístění a bude mít pocit, že kůň nemá formu. Ne každý si všimne, na jaké distanci a proti jakým soupeřům se tohoto výsledku dosáhlo.
Další variantou je, že trenér udělí jezdci pokyny, aby koně nevyjížděl až na hranici jeho možností. To se děje i při jiných příležitostech, například když kůň teprve sbírá formu nebo je třeba ho šetřit na důležitější dostih, sázkař už ale něco takového nezjistí, pokud daný závod sám nesleduje.
Nutno říci, že pokud má kůň výkonnost a formu a má možnost dosáhnout dobrého umístění v kvalitním dostihu, trenér nejspíš hodí za hlavu všechny kalkulace a udělá vše pro to, aby doběhnul co nejlépe.
K zákonnosti je nutné dodat, že trenér smí sázet na svého koně, ale nikoliv proti němu, tj. sázet na jiného koně v dosihu, ve kterém startuje i jeho kůň. To neznamená, že se tak pomocí prostředníků možná neděje. Žokejové pak mají zakázáno sázet úplně, opět s předcházející výhradou.
Příklad: Vévoda – v červenci startoval ve Varech na 2000 metrů, doběhl pátý a už tehdy bylo patrně trenérovi jasné, že mu více sedne delší distance. Přesto mezitím absolvoval jeden dostih na 1600 metrů, ve kterém skončil až sedmý. Začátkem října tak odskakoval do dostihu v Chuchli nejen s nejnižší váhou, ale také s kurzem 13:1 na vítězství, kterého však bez větších problémů dosáhl, i když šel o kategorii nahoru.
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.