„A co je to tam vždycky za lidi v tom padoku?“
„No to jsou majitelé a trenéři plus nějací funkcionáři a tak.“
„A počkej, ti trenéři jsou majitelé nebo ne?“
„To záleží. Většinou ne, výjimečně ano, ale je to trochu zašmodrchaný.“
Majitel je vlastníkem koně se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, jehož barvy obléká jezdec při závodě. Majitel je buď sám i chovatelem koně, tj. majitelem klisny, která daného koně porodila, nebo ho od chovatele přímo nebo zprostředkovaně v dražbě zakoupil. Trenérovi poté majitel koně svěří, aby ho připravoval na dostihy.
Matoucí může být, že trenér může trénovat koně více majitelů a naopak majitel, patří-li mu více koní, je může nechat připravovat různými trenéry. Zatímco trenér je vždy jedna konkrétní fyzická osoba, majitelem poměrně často bývají tzv. stáje, za kterými ale mnohdy stává jen jediný člověk.
Podívejme se na různá takováto uspořádání na příkladech z českého turfu:
Máme zde velké tzv. centrály, tj. majitele, kteří vlastní mnoho koní, často jsou zároveň jejich chovateli, v jejichž vlastním tréninkovém středisku se jim o koně stará jediný trenér. Jde třeba o stáj Rabbit Trhový Štěpánov, za kterou stojí pan Jandejsek jako vlastník a všechny její koně trénuje Allan Petrlík. O koně DS Pegas pana Trávníčka se zase stará od roku 2019 Čestmír Olehla a koně centrály DAR (podle působiště se mluví také o krabčické centrále) připravuje Ludvík Haris. Víceméně vlastní koně, respektive koně své dcery, zase chystá Miroslav Nieslanik.
Potom zde máme trenéry, kteří chystají koně pro více majitelů. Opět jich vyjmenuji jen pár, snad se ti ostatní neurazí. V Němčicích na východních Čechách trénuje Helena Vocásková (chovatelem mnoha jejích koní je její manžel, František Vocásek). V Bošovicích u Písku má zase sídlo Václav Luka, mezi další jména z této skupiny patří Pavel Tůma, Tomáš Váňa či Zdeno Koplík.
Potom je několik majitelů, kteří své koně rozdělili mezi několik trenérů, včetně těch jmenovaných v předcházejícím odstavci. Při závodech se tak potkáte se například žlutomodrými dresy doktora Charváta, více trenérů chystá také koně pana Luky staršího, otce výše zmíněného Václava Luky.
Jen krátce k chovatelům. Chovatelem je první majitel hříběte, tj. majitel klisny, která ho porodila. Tuto klisnu nechává nakrýt buď plemenným hřebcem, který mu také patří, případně ji za určitý poplatek posílá k hřebci jiného majitele, mnohdy se jedná o větší hřebčín – u nás je nejznámější a největší Hřebčín Napajedla. Velká část chovatelů svá hříbata prodává dál, nejčastěji ve věku jednoho roku. Ta, jejichž původ napovídá na potenciální kvalitu, se prodávají na dražbách.