„Co to je, když je v programu u jména žokejky žk.?“
„To hlavně znamená, že to není žokejka, protože je to žákyně. A to znamená, že se teprve zaučuje.“
„A když tam nemá nic, tak to je co?“
„To je, že nemá žádný titul, ale když jí to půjde, tak se z ní za nějakou dobu žokejka stane.“
Oficiálně se žokejem stane jezdec, který vyhraje 50 dostihů. Na české poměry a počet pořádaných závodů je to docela velké číslo, za poslední dva roky tento titul získali pouze dva jezdci, kteří se shodou okolností v daném roce stali i vítězi jezdeckého šampionátu. V programu poznáme žokeje podle zkratky „ž.“.
Pokud má někdo v úmyslu stát se profesionálním žokejem od útlého mládí, je velmi pravděpodobné, že se na žokeje vyučí. U nás je to možné na střední škole ve Velké Chuchli. Potom má status tzv. žáka a v programu se objevuje se zkratkou „žk.“. S tímto postavením se pojí i tzv. úleva v handicapech, kdy kůň vedený žákem může nést nižší hmotnost. Čím víc vítězství má daný jezdec na kontě, tím je tato úleva menší.
Další zkratkou, se kterou se dá v programu setkat, je „am.“ neboli amatér. Jedná se o jezdce, kteří nejezdí pravidelně (je stanoven maximální počet dostihů, které smí každou sezónu odjezdit) a nedostávají za svou účast na závodech oficiální odměnu.
Čas od času se pořádají dostihy, určené právě pouze pro žáky nebo pouze pro amatéry. Jezdkyně nemají v programech žádnou speciální kategorii a v mnoha ohledech nezaostávají nijak za muži. Na druhou stranu nebývají příliš často nasazovány do velkých dostihů a proto je velkou legendou českého turfu Míla Hermansdorferová, která jako jediná žena vyhrála v roce 1972 České Derby.