Dražby a obchod

„Ty jo, vítěz posledního Derby stál padesát tisíc eur.“
„To nic není, v Anglii a Americe dají za koně klidně i milión.“
„A dají se někde pořídit i levnější?“
„Určitě, třeba Nagano Gold stál jako odstávče jen tři a půl tisíce.“

Někteří lidé koně chovají a zároveň se posléze stanou jejich majiteli, v jejichž barvách daný kůň závodí. V České republice takto funguje mnoho velkých stájí, například DAR, Rabbit Trhový Štěpánov nebo DS Pegas. Velká část koní z chovu ale jde na prodej, minimálně v dostihově vyspělých zemích nejčastěji formou dražby.

Dražby pořádají dražební společnosti v dopředu ohlašovaných a většinou tradičních termínech. Mezi nejznámější takovéto firmy patří Tattersalls a Goffs, které pořádají aukce v Anglii a v Irsku, na evropském kontinentu je to pak společnost Arqana, pořádající dražby ve francouzském Deauville, a BBAG z německého Baden-Badenu. Před několika lety se pořádala Středoevropská dražba i v Pardubicích, nepřitáhla ale tolik zájemců, aby se ekonomicky udržela.

Koně se prodávají v různém věku a mnoho dražeb se zaměřuje právě na jednu věkovou kategorii. Zde je důležité připomenout, že podle tradice se roky koním nepřičítají na jejich narozeniny, ale všichni koně zestárnou naráz o jeden rok vždy na Nový rok. Koně jednoho ročníku tak mají oficiálně shodný věk bez ohledu na to, jestli se narodili v únoru či v květnu.

Jako s nejmladšími koňmi se obchoduje s odstávčaty, tj. hříbaty, která ještě nedosáhla ani jednoho roku věku. Ta bývají relativně nejlevnější, protože představuji velkou neznámou a pro kupce tedy riziko, ať už z hlediska výkonnosti nebo kvůli možným zdravotním problémům.

Velmi oblíbené jsou podzimní dražby ročků, na které navazují jarní dražby dvouročků. Sice ještě nezávodili, ale už je na nich alespoň částečně poznat, jestli nebudou mít nějaké problémy a jaký mají potenciál. Ještě stále není nic jistého, ale za koně s dobrým původem jsou ambiciózní majitelé ochotní zaplatit opravdu velké peníze.

S dvouletými a tříletými koňmi se potom obchoduje i před začátkem klasického ročníku. V posledních letech se tak k českým majitelům dostalo mnoho koní, kteří hráli významnou roli v klasických dostizích. V zemi svého původu, kterou bývá velmi často Irsko, nebyli až tak úspěšní, ale v našich poměrech jejich kvalita relativně stoupla.

Obchoduje se i se staršími koňmi. Prodávají se i nadále na dražbách, z nichž některé jsou zaměřené na klisny, u kterých se předpokládá, že dříve či později přejdou do chovu. Majetkové transfery se potom odehrávají i u plemeníků. Další variantou je prodej ze stáje, kdy se starý a nový majitel dohodnou jako při jakémkoliv jiném obchodu a vlastnictví koně si mezi sebou převedou.

Část koní se ale prodá v prodejních dostizích, tzv. prodejkách. Velmi stručně se jedná o dostihy, kde podle předem stanovených podmínek může koně, který v nich zvítězil nebo se jich účastnil, zakoupit jakýkoliv nový majitel. V České republice se jediný takovýto dostih běhá jednou ročně na podzim v Mostě.

Samostatné vlastnictví nepředstavuje ale jediný způsob, jak se účastnit dostihového koně v roli majitele. Koně si můžete pronajmout za určitý, někdy i symbolický poplatek, a s majitelem se potom dělit o zisky z případných dotací. Jinou možností je stát se členem syndikátu, tj. skupiny lidí, z nichž každý má na koni určitý podíl. I při relativně nízkých nákladech se tak můžete považovat za hrdého majitele a být například v padoku, když se „váš“ kůň chystá vyběhnout.

Kdybyste se někdy chystali koně koupit, nemusíte všechno dělat sami. S jakoukoliv transakcí vám dokáže pomoci tzv. bloodstock agent, tj. člověk, který se vyzná v prostředí dražeb a dostihů, poradí vám a postará se, abyste nenaletěli či nevyhazovali peníze zbytečně. U nás působí takoví agenti dva – Christian Richner a Tomáš Janda. Na jejich webových stránkách se dozvíte, co všechno pro vás mohou udělat.