Všiml jsem si, že lidé kolem dostihů to, co dělají, berou velmi civilně – jako povinnost, jako zaměstnání, jako zábavu. Nic, co by stálo za vděk.
A přesto bych jim chtěl všem poděkovat za to, že v sezoně mohu týden co týden vyrazit na závodiště a sledovat dostihy. Tuším, kolik nezměrného úsilí je potřeba, aby celý ten stroj fungoval možná neučesaně, ale víceméně bez zádrhelů, kolik pozornosti se musí věnovat celku i detailům.
Takže moje poklona všem, koho na závodištích potkávám i nepotkávám, od vedení Jockey Clubu přes jezdce, trenéry a majitele až po zavaděče a lidi, kteří po koních uklízejí v padoku. A samozřejmě všem koním vůbec, že svou existencí dali důvod vzniknout něčemu tak skvělému, jako jsou dostihy.
Ještě jednou se klaním.